Historické mezníky spodního prádla

Jak často si měníte spodní prádlo? Je známo, že u některých mužů je to se spodním prádlem tak trochu „obligátní problém“, to však není nic proti uplynulé době středověku a raného novověku. Tehdy lidé neměli plný šatník počínaje trenýrkami přes tanga, slipy a podobné typy intimního oděvu.
holka v prádle

Středověk v nočních košilích

Středověk se vyznačoval nesmírnou chudobou, zároveň však praktičností. Lidé byli více kontaktu s přírodou a to se projevilo i na oděvu. Namísto spodních kalhotek nebo trenýrek či dokonce slipů lidé oblékali „praktické“ noční košile. Byly utkány z lněného plátna a zároveň chránily své majitele před hrubými tkaninami svrchníků kalhot a košil. Chudina měla takovou noční košili jen jednu, šlechta pochopitelně více, navíc bohatě zdobené. Procházet se po příbytku v noční košili, která dnes slouží některým lidem jako nostalgický retro styl pyžama, tehdy představovalo mít na sobě tu nejintimnější část oděvu.
růžové kalhotky

Namísto kalhotek harémové tříčtvrťáky

Až do konce 19. století bylo zvykem oblékat namísto spodního prádla delší spodní kalhoty. Byla to obdoba volných tříčtvrtečních šortek sahajících až do půlky lýtek nebo až přímo ke kotníkům. Měly tvar podobný osvědčeným harémovým kalhotám. Mimochodem, ženy v harému žádné kalhotky nenosily. Bylo to pochopitelně praktické zvláště pro muže, kteří měli výsadní právo tyto ženy milovat.

Vlastnoruční výrobky

V době renesance, baroka, klasicismu a secese bylo ve společnosti dáno nepsané pravidlo, že spodní prádlo si měla dokázat svépomocí ušít a také patřičně vyzdobit každá mladá dívka. Byl to totiž jakýsi ukazatel dovedností a schopností postarat se o budoucího partnera a o své ratolesti. Hospodyňky tedy musely umět nejen vařit a prát prádlo, ale i šít a vyšívat. Byla to velmi zvláštní doba, lidé však měli překvapivě mnohem více času sami na sebe a své blízké, než dnes, kdy si jednoduše oblečení zakoupíte v obchodu.